Emmička od malička měla ráda modlitby. Často mi řekla: “Pomolíme ha babicku/dědecka/Edouska…” Jednou na procházce velmi intenzivně trvala na tom, abych se pomodlila, ale nechtěla mi říct, za co nebo koho by se chtěla pomodlit. Nejdřív jsem se jí vyptávala, ale pak mi došlo, že předmět modlitby nepotřebujeme - budeme Boha prostě chválit a děkovat mu za to, co máme. 

Samozřejmě že mi celá tahle situace připomněla, když v Novém zákoně čteme o dětech, které Ježíšovi provolávaly chválu v chrámě a Ježíš o nich říká “Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu.” (Mt 21,16) Vlastně tu cituje 8. žalm, ve kterém žalmista zní velmi povzneseně a vítězně chválí Boha za to, co mu svěřil (v.7), žasne nad tím, co všechno mu dává (vv. 4.8-9) a podivuje se nad tím, že se jím Bůh vůbec zabývá (v.5).

Jak je dobré, že máme Žalmy a v nich vzor, jak Boha chválit! A tak jsem si v tento jeden sychravý podzimní den s Emmičkou mohla uvědomit, že ani já nejsem vyjmuta ze své role a musím se přidat ke chvále našeho Boha, protože mu náleží. 

Pane, chválím tě, protože jsi svatý. Chválím tě, protože k tomu jsem byla stvořena. Dej prosím, ať nejen má slova, ale i činy mohou být ke tvé slávě. Chci celým svým životem, celým svým bytím ukazovat na tvou svatost a svrchovanost. 

Jaké oblasti bys dnes chtěla vyzdvihnout ve chvále Boha?